To je ta hranice

Greenhorns

F#Někdy si namlouvám,Bmže vůbec nestárnu,
když ze zad D#m dolů dám svou vetchou G#musárnu
pak přijde F#po špičkách ta chvíle Bm bytelná
u nohou D#mzabublá mi říčka G#mKřemelná
a zas mám Hjehličí v podrážkách C#pohorků
nad sebou Hkočičí mám hřbety C#pahorků.
R:To je ta Hhranice,co vedla F#Šumavou,
Staňkovským G#mrybníkem i řekou D#mMoravou.
Toje ta Hhranice,neklidných F#večerů
s padáčkydmi G#msvětlic a smrtících D#mvýstřelů,
kde šance F#na úspěch nestála za C#grešli,
kde chybí Hpomníčky těm,kteří C#neprošli.
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.
R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
Na téhle hranici už vládne klid a mír
já držím v pravici ostnatej suvenýr.
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:19:26.105+00:00
Výsledky hledání: